POJEM MEZINÁRODNÍHO PRÁVA
- soubor právních pravidel, která upravují chování států a jiných subjektů veřejného práva v mezinárodních vztazích
- soubor právních norem, které zajišťují mírovou existenci a plynulý vývoj mezinárodního společenství (geograficky i početně determinované)

ZVLÁŠTNOSTI MEZINÁRODNÍHO PRÁVA
- jeho povahu utváří charakter prostředí (na rozdíl od vnitrostátního práva), v němž se tento normativní systém prosazuje:
(1) souřadnost - státy jsou současně normotvůrci i adresáty;
(2) charakter rozvojového práva - není precizní ani detailní v důsledku svého mládí;
(3) částečně nepsané - dosud vládne mezinárodní obyčej, i když roste význam smluvního instrumentu;
(4) nevyváženost hmotněprávních a procesněprávních pravidel - ve prospěch práva hmotného, což značí tzv. leges imperfectae

NÁZEV MEZINÁRODNÍHO PRÁVA VEŘEJNÉHO
- nepřesný a zavádějící, je právem mezi státy, národům vyplývá pouze právo na sebeurčení
- pochází z latinského ius gentium, které upravovalo poměry mezi římskými občany a peregrini na území římské říše; v 17. století upraveno na ius inter gentes, tzn. právo mezi národy, a v r. 1780 je Angličan Bentham přeložil na international law jako protiklad k national law, tzn. vnitrostátní právo; v 19. století nauka přidala veřejné a až poté soukromé mezinárodní právo

ZNAKY MEZINÁRODNÍHO PRÁVA
- současné MP je charakterizováno:
(1) zákazem použití síly;
(2) právem národů na sebeurčení;
(3) zásadou nevměšování;
(4) rostoucí úlohou mezinárodních organizací;
(5) kodifikacemi a oslabováním mezinárodních obyčejů (desudetuo);
(6) rostoucím množstvím imperativních norem kogentního charakteru